Do Spojených Států jsem nepřijel prožít si svůj "American Dream", protože nic takovýho stejně ani neexistuje (zeptejte se v Ukrajinský čtvrti na Manhattanu), ale spíše observovat, jestli mi v mých prvních dvaceti letech života něco neuteklo - něco, co by mě mrzelo; něco, co bych záviděl místních lidem. Byl jsem děsně zvědavý, jak moc mě zabije New York, hned jak vystoupím z letadla. Zabil. Ale... trvalo asi měsíc, než jsem si uvědomil uvědomil jednu zásadní věc - Děkuju vesmíru za možnost vyrůstat v Česku.
Je to pěkně bizarní pocit ocitnout se v zemi, která má přes svou historickou nevyzrálost (300 let imigrace nepočítám jako dějiny), import veškerých světých kultur a hodnot, postavení vedoucí země v otázce svobody, demokracie, rodiny, církve (ještě před 50 lety tady party v bílých klobrcích honili černochy s vidlema po ulici). Města jsou většinou umělý, skoro bez duše (krom těch profláklejších větších metropolí), aneb jak říká jeden můj přítel tady "Everything is plastic, my friend; this is freakin´ Disneyland.." - plastový domky, lavičky, příbory, talíře, knír tvojí holky, a i domky mají plastový ploty. O víkendu tu v Bethlehemu proběhla demonstrace proti gigantickým korporacím (celonárodní projekt Occupy Wall Street) a můžu vám zaručit, že jediné provolání smrti Wall Streetu vás podle Patriot Act regulí pošle rovnou do lochu za vzpílání a ohrožování bezpečnosti USA. Stát vás chce totiž ochránit. Proti vám samotným. Ať to stojí, co to stojí. Na místě není vztek, zbyde vám už jenom pitomý úsměv a hřejivý pocit, že máte výhodu možnosti vrátit se do Evropy, kde to ještě tak v prdeli není. Lidi v USA začínají být bez peněz a hledají přičinu - teď chyby u velkých korporací, a až zjistí, že se vlastně nechcou vzdát sraček jako Ipod a dalších výdobytků jejich blahobytu, obrátí to proti imigrantům (už se tak pomalu děje - viz Tea Party Patriots, aneb spolek imigrantů běsnící vůči imigraci) a dál a dál.. S výsledkem podobným jako v Německu kolem roku 1938 (kéž by ne). Posledních pár dní jsem si poležel, něco se nachodil, pojedl sám se sebou a s mou německou frojlajn Sárou, a taky naposlouchal haldy dementních keců o velký korporacích. Cítil se unavený, vyšťavený nad nekonečně abstraktními pojmy jako friendship (poslední hodinu v americké literatuře jsme strávili diskutováním, zda je přátelství jen "a state of mind", či něco víc "real" - och), freedom, liberty, revolution, self-sacrifice, democracy, change a plno dalších slov, nad kterýma se dá v akademickém přítmí polemizovat, dokud se někomu nezačne chtít srát a nerozpustí mítink. Veškeré diskuze o tom, co by se s Wall Street mělo a co by se nemělo, zatím vedly do nikam. A myslím, že cílem ani není, aby někam vedly.
Odmítám se těch diskuzí účastnit a je mi jasný, že by to vedlo k jeskynnímu souboji prehistorických lidí se základními archetypy chování - nejdeš s náma, jdeš proti nám, aneb každá má poznámka na radikálnější řešení by byla nařčena z mé negativity, nedostatku empatie aka "proč se neraduješ s tlupou? Buď happy a drž pysk."
Odmítám se těch diskuzí účastnit a je mi jasný, že by to vedlo k jeskynnímu souboji prehistorických lidí se základními archetypy chování - nejdeš s náma, jdeš proti nám, aneb každá má poznámka na radikálnější řešení by byla nařčena z mé negativity, nedostatku empatie aka "proč se neraduješ s tlupou? Buď happy a drž pysk."
Obyčejní lidé jsou tady, dle mého, docela lehce zmanipulovatelní (neochota kriticky uvažovat, všecko je jak má být), ale je jich na druhou stranu hodně, a to znamená, že čas od času se zjeví někdo s drýmem, přičemž na nějakou dobu nakopne věci dobrým směrem.
Jeden můj dobrý kamarád se domnívá, že Američané se stávají otroky vlastních věcí a systému, který si postavili. Děsí ho to a brojí proti tomu. Já říkám - oslavujte a radujte se, neb toto je jediná cesta jak věci zlepšit. Beru hodiny černošské komunity, kterou sem Američané před dekádama zatáhli, aby se mohli naplno věnovat studiu Bible a nemuseli makat na plantážích (aka aby nemuseli dělat vůbec nic). Je zbytečné líčit, jaká pekla se tam odehrála (od znásilňování po lynčování a amputace nohou, když otrok neposlech bílého), ale pomohlo mi to porozumět zásadní věci - bílí lidi jsou zlí zmrdi, kteří nikdy netrpěli (když pominu války, které si ale bílí stejně vyvolali mezi sebou). Černým otrokům bylo tvrdě odepíráno učit se číst a psát (Frederick Douglass, nejslavněší autor, který prchl z otroctví, byl mlácen za každý pokus o čtení novin), protože každá kniha a každá myšlenka staví cestu touze klást otázky. Pokud je něco, co Jižanští otrokáři nechtěli, pak to bylo, aby se otroci dostali k Bibli. Proč? Protože Bible je plná příběhů o útlaku a utrpení komunit, které to schytaly za svou soudržnost a víru; protože věděli, že by se v tom otroci našli a chtěli napodobit odchod za svobodou, jako když Mojžíš vzal svý lidi z Egypta (o to samý se pokusil i Douglass, ale napráskali ho). Byla to jen otázka času, než se otroci semknou, poberou Bibli a budou žádat základní element křesťanství - emancipaci, což se taky stalo. Bílí otrokáři se s Biblí ztotožnit nemohli, protože nikdy netrpěli - brali jen osekané, zmodifikované pasáže, které potřebovali pro udržení kontroly nad otroky - Otroci, poslouchejte své pozemské pány s uctivou pokorou a z upřímného přesvědčení jako Krista (Efézským 6-9).
Domnívám se tedy, že zotročení je základní element uvědomění; někdo vás zatáhl do kouta, kde nechcete bejt, a tak začnete klást spoustu otázek, než dojdete k bodu zoufalství a agrese vůči utlačovateli. Tentokrát už to v USA není o Bibli, ale o korporacích a hoře peněz. Tohle to bude pro bílé Američany stejná lekce, jako pro černé otroky před 160 lety - vypěstovat komunitu se silnýma vazbama a přejít ponížení. A bude to taky stejně bolet. Get ready...
Jak to vidí mí spolužáci, kteří šli protestovat:
Jeden můj dobrý kamarád se domnívá, že Američané se stávají otroky vlastních věcí a systému, který si postavili. Děsí ho to a brojí proti tomu. Já říkám - oslavujte a radujte se, neb toto je jediná cesta jak věci zlepšit. Beru hodiny černošské komunity, kterou sem Američané před dekádama zatáhli, aby se mohli naplno věnovat studiu Bible a nemuseli makat na plantážích (aka aby nemuseli dělat vůbec nic). Je zbytečné líčit, jaká pekla se tam odehrála (od znásilňování po lynčování a amputace nohou, když otrok neposlech bílého), ale pomohlo mi to porozumět zásadní věci - bílí lidi jsou zlí zmrdi, kteří nikdy netrpěli (když pominu války, které si ale bílí stejně vyvolali mezi sebou). Černým otrokům bylo tvrdě odepíráno učit se číst a psát (Frederick Douglass, nejslavněší autor, který prchl z otroctví, byl mlácen za každý pokus o čtení novin), protože každá kniha a každá myšlenka staví cestu touze klást otázky. Pokud je něco, co Jižanští otrokáři nechtěli, pak to bylo, aby se otroci dostali k Bibli. Proč? Protože Bible je plná příběhů o útlaku a utrpení komunit, které to schytaly za svou soudržnost a víru; protože věděli, že by se v tom otroci našli a chtěli napodobit odchod za svobodou, jako když Mojžíš vzal svý lidi z Egypta (o to samý se pokusil i Douglass, ale napráskali ho). Byla to jen otázka času, než se otroci semknou, poberou Bibli a budou žádat základní element křesťanství - emancipaci, což se taky stalo. Bílí otrokáři se s Biblí ztotožnit nemohli, protože nikdy netrpěli - brali jen osekané, zmodifikované pasáže, které potřebovali pro udržení kontroly nad otroky - Otroci, poslouchejte své pozemské pány s uctivou pokorou a z upřímného přesvědčení jako Krista (Efézským 6-9).
Domnívám se tedy, že zotročení je základní element uvědomění; někdo vás zatáhl do kouta, kde nechcete bejt, a tak začnete klást spoustu otázek, než dojdete k bodu zoufalství a agrese vůči utlačovateli. Tentokrát už to v USA není o Bibli, ale o korporacích a hoře peněz. Tohle to bude pro bílé Američany stejná lekce, jako pro černé otroky před 160 lety - vypěstovat komunitu se silnýma vazbama a přejít ponížení. A bude to taky stejně bolet. Get ready...
Jak to vidí mí spolužáci, kteří šli protestovat:
No comments:
Post a Comment