Opět vás zdravím a díky, že tohle čtete, pomáhá mi to a žene dál. Dneska chci trochu odlehčit, než se pustím do dalších sociologických analýz týhle společnosti (přístí díl bude šupa, aneb jak jsem černochy vyučoval češtinu), protože v této zemi je i dost o co stát, a já nechci své posluchače přivádět k věčnému padání čelistí (jsem poháněn spíše kulturním sarkasmem, a ne nenávistí), či je nutit myslet si, že se tady mám špatně. Skoro naopak. Mám svý lidi, se kterýma trávím čas a dnešek nese na zádech kupu radosti a pozitiv. Hned vysvětlím proč...
Zrovna jsem se vrátil z banky. A vy sakra dobře víte, co to většinou znamená (piss, fuck, cunt, bitches) v poměrech českých - zoufalost, stagnace, poplatky, šmélo a podezřívavý otázky. Když jsem vstoupil do banky tady s cílem vyměnit svůj šek za reálně šumivý zvuk a následně zřídit účet, nečekal mě za vchodem pitomý automat s číslama, ale hispánská paní plynně mluvící anglicky, španělsky a italsky. Zvolil jsem si jazyk, řekl co chci, ona poradila, usadila do křesla, a nasměrovala k další paní, která mě pak svým přístup úplně dorazila.Ona bankovní úřednice totiž přišla, nabídla mi něco k pití, sedla si jako starej kámoš vedle na křeslo a zajímala se, co všecko chci udělat, ale taky házela vtípky a celkově rozbila veškerou mou představu o kamenoxichtismu a nepřístupnosti úředníka, který jsem si přivezl ze země Franze Kafky. K jejímu stolu jsem jí následoval jako v mdlobách, opojen velmi příjemným pocitem. A show pokračovala...
Nejen, že mě paní celou dobu bavila a když zjistila, že mám cizí pas, tak byla i velice European-friendly, ale taky mi zřídila studentský účet (bez jakýchkoliv poplatků) na míru, ihned mi dala mou novou kartu, představila internet banking, ujistila se, že ho hned umím ovládat, vybavila šekovou knížkou a zahrnula dárky pro nové klienty (mám peněženku, dárkovou kartu, tričko, pytel na prádlo, který tady víc než ocením, balon a já nevím, co všecko) a popřála, aby se mi tu všecko líbilo. Kdyby snad něco nelíbilo, ať kdykoliv dojdu, že ona to zařídí. Díky tomu, že má naše škola s touhle bankou úmluvu, nestojí mě vedení účtu ani korunu, výběry z bankomatu zadara, internet banking zadara, poplatky nikde žádný - ráj? Odcházel jsem jako bych opouštěl dobrého přítele; jako vítěz a člověk, který má věci pod kontrolou (tímto posílám do prdele naši Českou Spořitelnu za tuny blbých keců a neochotu mi pomoct, když jsem si před časem nechtíc zablokoval I-banking).
Přístup "zákazník je bůh a nejlepší kámoš" se praktikuje v Americe všude, což je naprosto skvostné a bourající veškeré mé předsudky o prodavačích, co ti v Česku urazí pracky, když se dotkneš bot ve výloze. Nakupuju tady slušně a vždycky, vždycky je to víc než v pohodě. Když jsem šel pro košili, ujala se mě hned u vchodu mladá holka, co se mnou všecko prošla, představila se, zeptala se jméno (kterým mě pak až do konce vždycky oslovila), a radila s výběrem, přičemž i kriticky komentovala, co mi sedí a co ne (žádný mazání medu kolem huby aka "kup si tu dražší a nečum"). Když jsem šel pro boty na basket, seděl se mnou černoch a ujišťoval se, že všecko šlape; když jsem šel na burgra, dostal jsem na výběr ze tří miliónů přísad, druhů housek, pečiva a když jsem tomu hispánskému mistrovi na dělání masa řekl, že se mi líbí jeho přízvuk a odkud že je, dal mi přátelsky k jídlu drink zadáčo. Takže? Od USA dostává Evropa v tomhle směru těžce na prdel, a je fakt co dohánět (rozkrájet strnulost, přísnost, chladnost, a zakázat ženským, co to dlouho neměly, chodit do práce, ha).
No comments:
Post a Comment