Lokace: Bethlehem, Pennsylvania
Velitelský čas: 220
Započínám tento deník ve jménu Spojených států amerických, kterým tímto odmítám přísahat věrnost a u každé další hymny před každým lokálním zápasem v basketbalu se hodlám dál zplna hrdla smát.
Už ses asimiloval? Už sis zvykl? Ptají se.
Asimilace v Americe trvá, není to bohužel otázka týdne jako spíš měsíců. Asimilace trvá, protože spousta věcí je jinačích a nejrůznější produkty této společnosti (hlavně lidi) neodpovídají popisům z příbalových letáků a turistických průvodců, co se dají koupit na letišti v Evropě. Bydlím v Pennsylvánii, ve městě Bethlehem, jehož název napovídá, že ho musela založit skupinka fanatických křesťanů (ano, bohužel imigrantů z Německa a Čech). Myslel jsem si tedy, že když se jedná o částečně českou záležitost (většina těch imigrantů sem přišla na začátku 20.století z Moravy za prací v železárnách), bude to všecko lehčí. Jenže hovno. Ano, hovno.
První kulturní rozdíl, jehož jsem si všiml byla právě jeho výsost Hovno a způsob, jakým se s ním Američané utkávají na denní bázi. Když jsem po svém příletu do nového domova s poklidem usedl na mísu, shledal jsem, že je něco jinak. Chyběla záchodová štětka, a mě přepadl pocit blížícího se průseru - jakože nebudu mít jak dát najevo, že jsem čistotný Evropan. Jenže pak jsem shledal, že voda v záchodové míse sahá až skoro do výšky k mému zadku a z nějakého důvodu se tedy bude jednat o takzvaný porod do vody. Přičítal jsem to náhodě, že se záchod tak najednou naplnil, ale když jsem spláchl, spustil se obrovský vír, který, podobně jako v letadle, doslova vysál obsah mísy do sebe a následně nádobu opět napustil pohodlně až pod okraj. Geniální.
Američané se neradi hrabou v exkrementech a už vůbec je nechtějí odnikud seškrabávat, a tak je každý záchod vždy plně napuštěn, a lord Hovno nemá, kde by se podepsal při své cestě za město. Štětek netřeba. Geniální.
Druhým šokem, který jsem tady utrpěl, bylo přecházení cesty (haha, ano, jsem idiot). Přechody nejsou značené tak viditelně jako u nás a většinou na nich nejsou semafory, prostě se přiblížíte a doprava začne zpomalovat a dávat přednost. Pro někoho, kdo na to není zvyklý, je to ale veleproblém, a tak jsem první dva týdny odhadoval, kdo by mě tak mohl chtít pustit a kdo ne, přičemž jsem skákal jako zkoksovaná gazela mezi auty, doufaje, že tentokrát mi to taky ještě projde. Prošlo. Časem jsem zjistil, že mě pustí všichni, nikdo nechce trefit gazelu o 99 kilech na přední sklo.
Třetí a pro mě největší zklamání z prvních týdnů zde bylo zjištění, že s chlastem je to mezi mladými Američany (nesrovnatelné s Českem) asi jako s pokladem. Všichni o něm už slyšeli, ale nikdo ho neviděl. Několik mělo pocit, že někde za městem, v džungli, je liquor store (obchod s gořalkou; ano, existuje), o kterém kdysi potají slyšeli mluvit rodiče. Údajně tam párkrát i nakupovali. Legální věk pro pití je v USA 21 let, což znamená veliký problém, protože znudění fracci čekají celou pubertu na to, aby se mohli v 21 pořádně konečně zflákat a většina omdlívá po druhém pivu či prvním panáku. Je to smutný pohled v pátek večer vidět kácet se davy u baru k zemi po srku z piva. Pokud si ale myslíte, že někdo pod 21 tady pravidelně kalí, tak jste mimo. Zaprvé, jsou tak připosraní, že to dobrovolně nechcou podstupovat, a za druhé, získat tady flašku, když vám není 21, je fakt nadlidský úkol. Donašeči a cajti jsou všude, a pokud vás jen veze do liquor store někdo, komu nebylo 21, máte jistotu solidního trablu a big dealu. Nemluvě o tom, že v Pensylvánii v autě nesmí být alkohol ve viditelné podobě (takže klasické hnědé sáčky cestující pod sedadlem nutností). Musel jsem tedy vyčkat měsíc, než jsem narazil na starší, pohodové spolužáky, kteří nejen, že mě tam odvezli, ale ve finále se i napili. Haleluja.
O co míň se nesmí pít (a i na koleji mě sem tam zkontrolujou, že svou flašku Bacardi mám uzamčenou před svými mladšími spolubydlícími, abych neohrozil jejich mentální vývoj), o to víc se podporuje sex. Bydlím na luxusní koleji, spíš hotelu, kde každej týden přichází uklízečka, máme veškerej servis, a když lusknete prstama, přiběhne někdo s pizzou. Žádný kolejbáby, žádnej ček, koho táhnete na noc přes halu. Příjemný. Pak se vám poměrně běžně stane, že si v noci jdete koupit na chodbu pití, a v protějších pokoji, kde bydlí 6 holek z fotbalovýho týmu, se děje gangbang o cca 57 lidech, či minimálně solidní trojka. Někdy se neobtěžujou ani přivřít dveře - "Yeah, that feels sooooooo goood, Mark."
No comments:
Post a Comment