Brou en hou kalšr

 Proč by všichni kloni Vojtů Dicků měli emigrovat právě do této země? Tenhle blog jsem nazval Království bez alternativ, protože dominantní kultura v USA je striktní vše-absorbující pop-music, "sporto"-tepláková kultura, kterou sami američané často titulují "bros and hoes" culture (doslovný překlad nemožný, třeba zažít). Poznat brous a hous je lehké - bros (muži) se vyskytují v teplákách a vytahaných fotbalových či hokejových dresech, na hlavě bejsbolová čepice otočená většinou dozadu, 140 kilo živé váhy (viděl jsem už i táty coby brous); i ženy ale mohou být brous, pakliže vykazují mohutný zájem o sledování fotbalu či bejsbolu, nosí vytahané tepláky se skvrnama od hořčice a neustále dávájí high fives či wassups. Častěji jsou však ženy hous - silně potlačené sexuální pudy ze střední školy (Pensylvánie překypuje katolickýma středníma školama) dostávájí na college veškerý prostor a slečny mají potřebu ukázat co nejvíc co nejvíce lidem - hlavně při post-školních aktivitách, párty atd uvidíte bizarní pokusy o co nejvyzývavější vzezření; o ústním projevu se ani zmiňovat nemusím.(Přišla a šeptla "I wanna try some European cock..")

Na obrázcích klasičtí zástupci dominantní kultury (a mí spolužáci, sorry):

Mluvit s těmito lidmi je prakticky nemožné, pakliže nevíte dost o týmech, kterým fandí, nebo vás nebaví drbat vzhled ostatních lidí v kafeterii; dá se to však naučit. Na škole kde chodím převažuje tato komunita, od rána můžete potkat nespočet lidí ve vytahaných teplácích s logem školy, či bratrstev, do kterých se brous a hous sdružujou, nesoucích si hranolky či koblihy na hodinu, kde pak v klidu posvačí a někteří si i hodí nohy na stůl. Profesoři nic nenamítají, tohle je soukromá škola, kde se hodně platí. Několik mých spolužaček přijde v 8 ráno klidně i v pyžamu a žabkách.Čilíček voe.

Celková móda tohoto hnutí je brutální. Ženy si rády vezmou kabátek a pod něj tepláky s gumákama, nádhera; muži pak zásadně sepranou mikinu do nepohody a vytahané kalhoty či rovněž tepláky, které často velice smyslně sklouznou pod úroveň zadku nesoucího 140 kilo. Nevěříte? Nabízím čornuté fotky spolužáků z fb, protože když jsem to fotil, byli nějak nervózní a já nechci žaloby.

Jakákoliv jiná kultura, alternativa je tady titulována automatickým "hipster culture" (moderní hipíci), protože Amerika prostě jinou ani nezná či je líná ji pojmenovat. Takže vlastně všichni studenti literatury jsou tady hipsteři, protože hodně čtou a nosí šály a kabáty - jev unikátní. Když se brous zeptáte, odkud se to slovo hipster vzalo, bude ticho. Neznají beat generation a nevědí nic o padesátých letech, takže televize, asi.

Hudbou téhle kultury je maximální popík, co hraje z většiny stanic non stop, takže milionkrát za den uslyšíte "Everyday I´m shuffling.." nebo Lady Gagu nebo Nicki Minaj nebo Bíbra, ale i trochu komerčního rapu. Čím víc na Jih ovšem pojedete, tím lepší a rockovější stanice naladíte. Posledně jsem byl uchvácen několika dobrejma, kde hrály bez přestání všechny kapely, co v Česku v životě v rádiu nebudou - Queens of the Stone Age, BRMC, Iggy, The National. Nemusím snad dodávat, že se nehrajou jen ty nejprofláklejší věci, ale celé varieté desek. O dalších pozitivech v US and A příště.

Balada o lachtanu

Po dlouhé době začnu epickou básní o lachtanovi:

Jsem zasranej lachtan a nosím si do hodiny americký literatury pomeranč, se kterým dělám všecko krom jezení HO. How how how. Ten kluk je nemocný.

Viděl jsem to v ní, viděl jsem jak jí sere, že ten pomeranč nehodlám sníst a žongluju s ním nad povídkou čínsko-americký autorky, kterou pohrdám už za ten klasicko-čínský-pateticko-hysterický komplex z imigrantství aneb můj manžel je bílá-nadřazená-americká svině co mnou pohrdá a já to zjistila až po 20 letech a teď je ze mě femina a nesnáším všecky chlapy na světě. Tak tohle byl moment, kdy jsem přestal vnímat a snažit se zodpovídat nekonečné sumarizující dotazy na četbu, které byly jen snahou narvat do tebe slovo od slova vyafektované malé číňanky, která nad těma 6 stranama strávila mnoho let. Chtěl jsem jim říct, že chci jít pryč, nebo že mi jede bus, nebo že mám svátek a tudíž už dál nehodlám participovat na píčovinách, ale nemohl jsem. Kolem mě lítaly další a další chrchly komentářů typu .. "Like from my point of view...like I mean.. No, like, you see what I mean?!..Like I was gonna say...Like I see where she comes from.." Věděli hovno. Věděli hovno, krom toho, co tam vyčetli a mě to bylo zase líto. Bylo mi líto, že si spletili i gladiátorský gesta a palec dolů pro ně znamenal život. Museli si to vygooglit.

Už jsem slyšel, jak chcou, abych se vrátil. Jenže mě začalo bavit civět té staré paní na zadek, když mlela svou o jing jang a neuměla to přitom ani vyslovit. Teda uměla, po svým. Civěl jsem jí na prdel a uvědomil si, jak začala popocházet, aby to setřásla. Powerpoint, ukazovák, powerpoint, tabule, zpět, světla, zapnout, něco. Otázky začaly chodit zásadně na mě. Neobtěžoval jsem se ani zvednout oči, natož pohnout rty. Válel jsem s pomerančem po učebnici a jen podle ozvěn poznal zatuhlost situace a ozvěny, kterýma se brání, když doplňovala každou svou větu o "Right, Andre?..."Andre doesn´t seem to think that"... "Andre.." Zazvonilo. Měla štěstí. Málem jsem jí ušlapal. 

Vyšel jsem ven a uvědomil si, že jsem se přestřelil inzulínem. Potkal jsem jednu z těch fanyn jež dbala extrémním způsobem o svůj zadek, aby jí její kámošky nepomluvily, a aby vypadala na sjezdu panen (sorority) honosně. Postavil jsem se přímo za ní a čekal na bus na druhej kampus. Inzulín mě ničil. Salvy smíchu uvnitř mě přerostly v bujaré slzy a já si uvědomil jak moc jsem vlastně sjet a že tohle je největší povolená drog a proč vlastně existovala inzulínová terapie pro idioty a malomocné a feťáky, co vzdorovali. Inzulín tě totiž zatluče na chodník a hvízdne a svolá k tobě všechny Kafkovy syny s tlustýma provazama, na který tě zapřáhnou a potáhnou za kočárem. Stál jsem a civěl jí na zadek. Ne proto, že by mě tak fascinoval. Ve skutečnosti to byla pěkně velká koule, masiv, co přes svátky díkůvzdání svinsky nabral na objemu, smějící se obličej, kterému jsem opětoval tolik úsměvů, že jsem se rozbrečel. Začala si všímat a otáčet se a několikrát mi řekla helou, na což jsem neodpověděl a civěl, a ona rudla a já se bavil, protože jsem mohl a chtěl, aby si na mě pořídila restraining order, a abych šel k soudu, jen proto, že jsem si tohle dovolil, a abych tam přišel v červených kalhotech s rozepnotou garáží a rozvázaných botech, abych si vyslechl, že jsem hipster a non konformista a nihilista, vysmál se tomu, a abych počkal na výsostné projevy všech svědků, co viděli, jak na ní čumím, a abych dostal slovo a řekl, že ta holka prostě přibrala dobrejch deset kilo a hystericky se smál a a abych se rozběhnul k soudcovskému stolci a rozbil se o něj, dopadl na nohu, zlomil si jí v kolenu, nechal si sanitkou odvézt do nemocnice, nechal si vystavit účet na 60 000 tisíc dolarů za převoz, řekl, že na to nemám a odkulhal dom, a přitom se celou dobu řehotal, že slzy stříkají jak odstřikovače po všech kolem a v buse se mnou už nikdo nechce sedět.

Chtít sedět s dcerou thajského imigranta v autobuse. Chtít ji slyšet mluvit o jejím poslání zdravotní sestry, chtít ji slyšet kázat o humanitě a dobrosrdenství každého člověka a misi.Chtít ji slyšet kázat o skvělosti amerického zdravotnictví, které se o tebe v krizi postará a postaví tě na nohy, když zkolabuješ na chodníku."A co když pak nemám těch 60 000 dolarů za oštetření", zeptám se. "Pak ti vezmou dům nebo zabaví majetek, nebo ti prostě nedají potřebný zákrok..Logické," odpoví mi automaticky a pokračuje, že evropský model zdravotnictví je socialismus a nefungující komunismus. Zase si hážu s pomerančem.

(K dokreslení atma dne poslechnout:)

(HELL)oWEEKEND

Tak nám proběhl Helloween - z baráků se stávají domy hrůzy; v mallech a hypermarketech se to třpytilo kostýmama, sladkostma, a vlastně vším, co vypadá jako lebka a dá se sežrat, viz obrázky pod textem.

Začalo to dobře - malý děti s košíčkama ve tvaru dýně střídavě rádoby lekaly prodavačky, za což byly odměněný kaloriema, který jejich tělům udělají ze života na střední škole peklo; costume párty ve fraternitách, jako to znáte z americkejch filmů - lidí až po střechu, soukromej dj, sem tam vás někdo obleje pivem, skupina lidí s kamerou v kruhu nátlakově křičí na zmotanou, společensky-sešlou Pocahontas (nebo co to sakra bylo za převlek) "show your tits, show your tits," a když zjistí, že nepovolí, tak aspoň "show one tit, show one tit," načež ona nakonec fakt povolila (bylo to stejně nechutný), či další holky v co nejvíce "slutty" oblečkách (Jackie Sparrow s hlubokým výstřihem a v minisukni, či zombie vampýrka jen v podprsence a minisukni) vycházející z hajzlů, otírajíc si hubu, následovaný vysmátýma chlapcema, co si za chůze zapínají kalhoty. Říkáte si - tohle by ušlo, kdybyste tam ale nebyli nejstarší. Když už se vám podaří najít pohodovější a míň nadržené lidi, kteří by vás navíc i obdarovali pivem a vy nemuseli nic platit, rozrazí se dveře a do baráku vlettí městská policie. Zatýkají prvního kluka, kterýho uviděli tancovat s pivem na parketu. Černej policajt ho mačká na stěnu, pivo tyče na zem. Fízl vříská "čím víc budeš vzdorovat, tím víc to utáhnu," a zkušeně nasazuje klepeta, jako kdyby se jednalo o zátah na mexickýho šmeliče s koksem. Vyzývají všechny ostatní, aby šli domů, je už 11, party skončila. Kdo neposlechne, bude sebranej taky. Dům se vyprázndil, zbyli jen ti, co v něm bydlí a nejtvrdší jádro těch, co to mají v prdeli (já, můj český kolega, a asi dva borci, kterým už bylo 21, a nepokládají tyhle výhružky za hrozbu). Všichni ostatní jsou během pár minut fuč - nechtějí mít problémy. Problém totiž máte, když vás na takové akci chytí univerzitní policie (ano, máme je tady, i s bouchačkama, chrání nás přece, vole), nebo rovnou ta městská. Všechny tyhle odchyty vás s pivem v ruce jdou do záznamů pro budoucího zaměstnavatele (či další školy), a vy budete mít trabl najít práci, protože nikdo nechce zaměstnávat lidi, co si dají sem tam pivo. Fuj! Jedna americká kamarádka mi řekla, že její přítel, zdravotní bratr, nemůže najít job, neboť byl nedávno právě takhle odchycenej.

Po tom, co jsem zůstali na párty sami, jsme si dovolili udělat pár fotek opuštěného housu, stejně jako vyjít ven a natočit video, kde chudáka chlapce drží policajti v autě a zastrašují ostatní, aby se nepokoušeli je přemlouvat k jeho propuštění. Nakonec si ho fakt odvezli. Samozřejmě.

A tady je slibovaný video krátce po zatýkání na Helloween párty: