Halucinace na témata náboženská

Je jedna ráno a já čtu "The Gay Science" (jo, taky jsem si myslel, že to bude o něčem jiným, haha) od F. Nietzscheho. Důvodem pro rozjetí téhle četby je věta, kterou jsem zaslechl Nietzscheho říkat v jednom dokumentu - "God is dead." Tenhle příspěvek je dlouhej a tak trochu patos; pakliže čtete jen kůl věci, přestaňte číst TEĎ, budete se nudit.

God is dead. Přesně takovouhle odpověď jsem si, nezávisle na F.N., nachystal pro Patricka Steinemanna, známého z New Jersey, který mě na Silvestra pozval k sobě domů a cestou položil otázku v Americe docela častou: "Are you religious at all? Do you believe in God?" Řekl to takovým tím tónem, kterým si jen chtěl potvrdit svou domněnku, že jsem zvíře z Východu a neznaboh, protože jsem se chvíli předtím pokoušel u něj v autě otevřít láhev s pivem, za což se v New Jersey pomalu střílí do hlavy. Je jedno kdo, ale prostě nikdo v autě pít nesmí.V New Jersey je taky zakázáno mít doma vlastní rachejtle a ohňostroj, protože by vás někdo mohl vyhodit do vzduchu a pak ještě obvinit z terorismu. Potřebujete POVOLENÍ a průkaz. Mimochodem v Miami potřebujete i členský průkaz na vstup do gej baru /aby všichni věděli, kdo jste, když to ukazujete na ulici vyhazovačovi/. Vím to moc dobře, mě tam bez něj nepustili, i přes to, že si myslím, že bych byl uvnitř populární, i když jsem hetero.

Zpátky k příběhu - když to Patrick dořekl, slyšel jsem chvíli v hlavě hrát "Kdož sú boží bojovníci", než jsem ze sebe vyhodil těch pár slov. Bylo mi to vlastně docela líto. Nemyslím to, že jsem musel počkat s pivem až do baráku, jako to, že postrádám schopnost víry v něco nekonečně většího než lidská existence. Vlastně nepostrádám, jen tomu říkám jinak a v slovníku češtiny to taky najdete pod jinou instancí - smrt. Smrt je podle mě ultimátním cílem každé duše, která v ní vidí možnost nekonečného odpočinku. Tohle není halucinace, ale moje zkušenost s každým kómatem, do kterého mě dostal diabetes. To samý vám taky řeknou lidi co prožili klinickou smrt  - pomalé, krásné, jasné okamžiky, kdy odpočíváte a nepřejete si být rušeni. Pořád si vybavuju, že když mi tenkrát v sanitce klečeli na hrudníku dva lidi a rvali do mě injekce, vynadal jsem jim, že mě přitáhli nazpět. Smrt je pro většinu lidí velký problém a marginální okamžik strachu a zmatku, před kterým je může ochránit instituce typu církve, která tomu všemu dá rádoby smysl a připraví vystrašené členy k plavbě. Cítím se proto jako chodící reformátor. Jestli to jednou sám neskončím jako Hemingway, dokážu, že morálno (základní rozlišení toho co jo a co už je fuj) přesahuje rámec křesťanství a jde mnohem, mnohem hloub (God is dead). Tohle jsem ale Patrickovi vysvětlit nemohl. Bylo by to na dlouho a on by to stejně nechtěl slyšet.

Co jsem mu ale říct mohl, bylo to, že pochybuju o jeho církvi; respektive, že pochybuju o jeho znalostech církve, které se oddal - Moravian Church. Neřekl jsem. Cítil jsem se za to sám zodpovědný. Proč? Protože jsem zkrátka reformátor. O tom vám chci povyprávět tuhle pohádku. Doufám, že vás dostatečně zamrazí, jak všechno se vším v příbehu souvisí. Nuže:

Slyšeli jste někdy o Moravské Církvi, či o Moravských bratřích (anglicky Moravian Church)? Bylo nebylo, 18.listopadu 1695, se v Suchdole nad Odrou, na Severní Moravě (kousek od mého rodiště), narodil David Nitschmann, který když vyrostl, a pojal podezření, že hniloba vane z katolické církve, rozhodl se vstoupit do Jednoty bratrské (stejně jako Komenský) a něco s tím dělat. Protože v těch letech ale nebyla prdel nadávat jen tak katolíkům, začalo být celé reformační hnutí na severní Moravě tvrdě potíráno a malá komunita nasraných musela prchnout do Německa, kde jim byl ve vísce Berthelsdorf poskytnut azyl. Bylo jich 280 a věděli, že zpátky už nemůžou. Založili proto odnož Jednoty Bratrské a pojmenovali ji ze stesku po Moravě - Moravská Církev (Moravian Church). David Nitschmann byl roku 1735 vnukem J.A. Komenského vysvěcen na  prvního biskupa Moravanů.  Německo ale bylo Nitschmannovi a Moravanům malé a oni zatoužili šírit reformaci dál. Léta páně 1741 tak Nitschmann stanul na lodi, která ho o několik týdnů později dopravila do Philadelphie v Pensylvánii (dnes USA), kde se tento muž zasloužil o založení města Bethlehem (česky Betlém), kde pak později i zemřel. V tom samém městě právě teď sedím a píšu tenhle blog. Moravané tady od těch dob postavili hodně kostelů a jejich komunita má dnes skoro dva miliony členů. Uffff. Musím ale uznat, že než jsem sem přijel, nikdy jsem o téhle církvi doma neslyšel. Dole k vidění klasický Moravian Church kostel v Pensylvánii.

Ti kdo mě znají, vědí, že opovrhuju náboženstvím, které vyžaduje pravidelnou docházku do někam, aby se tam člověk musel hromadně poklonit něčemu. Nerozumím, proč by měla mít instituce či člověk (papež?) exkluzivní právo na komunikaci s bohem, stejně jako bych si nejlepší maso nešel koupit do Tesca, ale rovnou ke zdroji, na farmu. Proto jsem byl velice příjemně překvapenej krédem Moravské církve - nesrat se nikam, kde nás nechcou a nesnažit se nikoho konvertovat, kdo o to vyloženě nestojí. No dobře, oni to podávají více vznešeně, ale message je stejná. Pět předsevzetí této církve zní  velmi příjemně a celkově jak z jiný planety:

Simplicity (jednoduchost, prostost)
Happiness (spokojenost, štěstí)
Unintrusiveness (nevtíravost) - nehrnout se tam, kde jsou jiné kostely jiných církví)
Fellowship (smysl pro komunitu, dát se do pohody)

The ideal of service (šířit vzdělanost a pomáhat ostatním)

Může to sice znít jako hippies ze 17. století, ale radím přečíst si víc a vzdělat se minimálně zde:

http://en.wikipedia.org/wiki/Moravian_Church

V USA už znám hodně lidí vyznávající tohle náboženství, nejvíce asi pro onu pohodovost a nenucenost. Problém je, že polovina jich vnímá Moravu jako nějakou bájnou zemi (Atlantida), a ta druhá neví, že vůbec existuje. Jaké bylo pro mnohé překvapení, že můj původ je moravský, a že to slovo značí u nás národnost a ne víru. Američani vnímají totiž náboženství podobně jako zdravotní pojištění a vlastně všechno ostatní - je to hlavně produkt. A produkty se nakupují podle chuti a nálady, takže jsem poznal několik lidí, co byli katolíky, ale pak zjistili, že Moravian Church je víc cool a v pohodě, a tak tam prostě přestoupili bez toho, aby si zjistili alespoň onu skromnou třísetletou historii tohohle uskupení. Mě by asi třeba zajímalo kdo proč jak a kdy, než bych tam vlezl. Někdo tomu říká "church shopping", já to nepobírám a jen to podtrhlo to, co jsem si předtím myslel - organizovaného náboženství mi netřeba. Viděl jsem Metodisty, Luterány, Baptisty a já nevím, co všechno; pravda ale je, že jsem získal dojem, že členství je tu hlavně kvůli tomu nevypadat divně (v zemi, která má na bankovkách "In God we trust" by to divně vypadalo), než že by ti lidi byli doopravdy pobožnými.

Svou víru, že v Americe najdu něco super už jsem před časem ztratil, a tak už si jen sem tam pohodím hlavou. Někdy se podivím a hledám, kde se tu vzali ti fajn lidi jako Fitzgerald, Ginsberg nebo Kerouac. Nikoho takového jsem ale zatím nepotkal. Co mě ale doopravdy sere, je fakt, že jsme to dávno vzdali i doma. Já to vzdal, když jsem sem odjel. Chtěl jsem pryč a vysmíval jsem se všem odkazům, které mi moje země dala. Nedávno jsem se ale trocha napil, sedl si ke kompu, dal do sluchátek Mou vlast a otevřel stránky s českou historií. Není to jen o dobrodružství Davida Nitschmanna, který měl vizi a chtěl něco zlepšit, sakra je to o malém, ale velkém národě lidí, kteří se vždycky postavili proti těm, co se po nich snažili šlapat a něco jim cpát do hlavy. Měli jsme Přemysly Otakary; Jana Husa a Husity, co poslali vztyčený prostředník až papežovi, a nebáli se porvat za změnu k lepšímu; měli jsme Komenského, který postavil tehdejší koncepty vzdělání na hlavu, měli jsme hrdost a ostatní národy po nás hnětly moudra. Od Habsburků to ale šlo do hajzlu a my si celou tu věc s náboženstvím nechali znechutit do té míry, že za sebou už teď necháváme historii a cit pro to, jak věci zlepšit, jsou-li někým schválně znásilňovány. A to není dobře. Neříkám, aby lidi v Čechách zase začali věřit v Boha, protože toho jsme dávno nechtěně zabili , ale chci vrátit povědomí o dědictví, které prostě musíme posouvat dál, protože národy tupých lidí, jako třeba USA, nás potřebujou poslouchat. Tak třeba Amerika teď potřebuje naslouchat víc než kdy předtím, než tady vše zmutuje do obézních, mastných komerčních produktů pop kultury, která prostoupí existenci všech a vyprojektuje obří trubice s poloprázdnými a z kontextu vytrženými blitkami, které zaplaví hlavy generací, a ucpou poslední díry které by umožnily podívat se na dno souvislostí.  Husem a Komenským jsme je vybavili na několik stovek let, ale budeme brzo potřebovat další, kterýma zatopíme pod kotlem. Jinak dál uslyšíte o kérkách Ježíše na tělech magorů v uniformě armády USA, jinak vám bude dál zle nad zprávama z FOX News, a dál budete nadávat uniformnímu národu, který pomohl postavit nejeden imigrant z Čech, a který je možná předobrazem toho, jak to bude u nás časem vypadat. Na vlastní oči uvidíte jak jim náboženství poslouží jako prostředek pro legitimaci prakticky všeho, čeho si zamanou. Až pak budete vzpomínat, jak bylo krásně, když jste si mohli ubalit špeka na náměstí v Olmíku a nikoho to tehdá nesralo.