Kralovstvi v kralovstvi bez alternativ

Denik z valecne zony Newark.

Report 1

V nedeli jsem prijel do Newarku aka Brick City aka denne vrazdy a nekonecna chudoba ve stinu nedalekeho Manhattanu, abych pomohl v Boys and Girls Club se vzdelanim a celkovym chodem klubu (Boys and Girls Club = neco jako poskolni druzina s hodne aktivitama).

Nebudu lakovat - po tom, co jsem o Newarku slysel a cetl (Newark riots 1967), jsem mel nadelano do kalhot. I ted, kdyz tady sedim zamcenej v nocnim centru bez sance vyjit ven, protoze bych byl pravdepodobne odprasnut jako pes, mam veliky respekt k mistni komunite. Prijeli jsme minivanem skrz zpola zdemolovany mesto , vylozili si v betonovy telocvicne veci, nafasovali rozkladaci lehatka od americke armady a dostali zakladni trenink co jo a co ne (spime v telocvicne, kde se do desiti vecer hrajou lokalni basketbalove zapasy, takze clovek hned tak na te zemi neusne). Myslel jsem si, ze jdu do valky.

Druhej den ve tri hodiny se to ale vsechno zmenilo. Otevrelo se neco jako male kralovstvi v sede pousti. Stal jsem se velikou atrakci nekolika malejch deti, na ktere se nabalovaly dalsi a dalsi. Zacal jsem jako Andre obr, ktery nosi lidi na zadech, a vubec ho ty zada neboli. To slavilo veliky uspech a kdyz jsem ty decka dostatecne unavil, podarilo se mi je usadit a vytahnout domaci ukoly, ktere jsme spolecne ukopali. Tak jsem se tedy stal mentorem. Netrvalo dlouho a nez jsem se vzpamatoval, vedl jsem druhy den (prave dnes) svou prvni samostatnou hodinu vypocetni techniky, kde jsem jim nachystal kviz na ruzne hrace NBA a donutil je tak pouzivat internet, google a to pekne svizne (holkam jsem jako motivaci rozdal nejake male darky za kazdou nejrychlejsi odpoved a borcum jsem v druhe skupine rekl, ze holky rekly, ze kluci ten kviz nedaji, protoze nejsou dost chytri, coz se ukazalo byt motivaci samo o sobe bozi =Typkum ten kviz trval ani ne 3 minuty, kdezto holkam pres 10).

Jak jsem tak prochazel tridou a sedal si k nim, abych se podival, jak se jim vede, slysel jsem hodne veci, ktere patri do prostredi jako je Newark - mama nema penize, takze mi na svacinu vzdycky koupi malej balicek chipsu; nechci domu, protoze tata bude opilej a hodne v razi a rozbije mi zase Xbox. Videl jsem extremne tlustyho osmiletyho kluka, kterej ma kazdej den na svacinu smazene nugety z McDonalds, protoze je to v nejbru to nejlevnejsi, co si muzes za dolar pade koupit. Ovoce a zelenina jsou nejdrazsi artikly. Kdyz me kluk pak videl pit pomerancovy dzus, chtel taky zkusit, a kdyz zkusil, tak chtel znova, protoze rikal, ze nikdy nic takoveho nemel. Od te doby mi nepustil ruku a rikal, ze me chce za daddyho.

Jsou to vsechno ty male detaily, ktere delaji velke rozdily. My jako personal mame jidla tri zadky, ale neustale se musime ujistovat, ze to nevi ti caparti, protoze bychom to jidlo museli rozdat do posledniho kousku. Jestli s tebou ma neco zamavat, tak je to 7lety super chytry kluk, ktery te prosi o dolar na jidlo. Musim rikat ne, protoze tohle nejsou moje pravidla, ani moje organizace. Bohuzel.

Nicmene, ty male detaily muze i jeden clovek pomenit, coz je naprosto delikatni zalezitost. Kdyz jsem s Tishannou udelal pokrok v ukolu a vysvetlil ji malou nasobilku, objala me a prohlasila, ze budu jeji ucitel, pricemz dnes uz na me ode dveri nabihala, abych se ji hnedka koukal zase venovat. Zazrak je, kdyz te dite s dyslexii a cca dvousekundovym limitem koncentrace vydrzi poslouchat 15 minut v kuse, jak mu ctes a pomahas psat prvni dopisy, a lepsi se s kazdym radkem. Nic jineho v tu chvili nema vetsi smysl a je mi jedno jak moc syrovite tohle zni.

Takze muj den zacina tak, ze uklizim klub, vytiram, atd. Ve tri na me a ostatni nabehnou decka, hrajeme Mortal Kombat, kulecnik, stolni fotbalek atd atd; ve ctyri si jdou delat ukoly, a od peti do sedmi maji ruzne aktivity ve skupinach. Genialni system, kdy skupiny rotuji a stridaji se v ruznych mistnostech, ma za ucinek unaveni deti a zaroven splneni povinnosti, na ktere rodice nemaji cas dohlidnout, protoze jsou tak chudi, ze musi makat do 10 vecer. 

Nasel jsem tady, co jsem od sebe snad ani neocekaval a doufam, ze by se tady pro me jednou naslo zamestnani, pujde-li to tak dal. Kdo na moje misto...?