Marky Ramone v křupanově aneb jak lid pensylvánský nebyl na punk rock připraven

Vzpomínám, jak jsem jako 16 letý doma u Rock n Roll High School brečel, že Ramones jsou mrtví a nikdy si nebudu moct zajít na jejich koncert. Přísahal jsem, že bych dal cokoliv, cokoliv, jen abych tu smršť 32 songů zahraných za hodinu a něco viděl. Nechtěl jsem je ale vidět na žádném posraném festivalu v Evropě, kde je mezi pódiem a davem x metrová propast a zážitek srovnatelný jako pouštět si doma koncertní divka. Chtěl jsem autenticitu, chtěl jsem je vidět na jejich rodné hroudě. V New Yorku. 

Čekal jsem mnoho let, ale poslední žijící člen The Ramones, Marky Ramone zformoval kapelu Blitzkrieg, která hraje všechny původní songy, a namířil si to rovnou ke mě, do Pensylvánie, do města Stroudsburg, které mám od školy cca 45 minut jízdy. Lístek za 15 dolarů - nebylo co řešit.

Začalo to jako klasický problém na East Coastu = jak se ksakru dostat z menšího města do dalšího menšího města. Autobusová síť je mizerná a nepokrývá nic než těch pár největších měst a jejich okolí. Má loajalita kapele byla řádně prověřena, když jsem si na dopravu ke koncertu musel pujčit auto, což mé náklady značně nadzvedlo (asi 5 násobně), ale co, JEL JSEM NA RAMONES (skoro komplet).

Po příjezdu do onoho města jsem absoulutně nepobral, proč si Marky vybral tento rypákov, když zbytek zastávek jeho tour je po celém světe a ve městech velkých a sálech vyprodaných, piv a potu plných. Něco báječného musí být na tomto místě, říkal jsem si. Cca o 2 hodiny později jsem Markyho trpělivost obdivoval ještě víc, neb si jako předkapely nechal dát kapely tlustých, starých pánů, co začali hrát minulý týden a mladých kluků se snahou hrát něco jako Green Day, a hlavně udělat show, což se nepovedlo.Až poslední předkapela, Stellar Corpses, mě zaujala, i když nejdříve jsem skřípal na zubech kvůli tomu jménu, které mi jen připomnělo, jak Amerika trpí nedostatkem tuzemského folkloru(i Santa Klaus je import, z Německa, bahaha) a pohádek a pověstí. Lid prostý se tak, když má jít o nějakou legendu či mystiku, obklopí zombies, hřbitovama, autama (a vším, co připomíná drive in), a to ještě tak neoriginálně, že jsou schopní říkat si Stellar Corpses (hvězdné mrtvoly) a jejich songy trpí podobnou velrybí bolestí, jako Evil Dead (Zlí mrtví) či Dead Stars Drive In, či Cemetery Man (Hrobník). Lyrics neménně fascinující ("And she said, baby, baby, come save me from the evil dead). Tohleto tu píšu, protože si myslím, že je škoda, když kluci umí fakt dobře zahrát, jsou talentovaní, a obklopí se vyždímanou image hrobníků a milovníků mrtvých holek, což očividně nejsou.

OK. Konečně bylo předkapelách. Chvíli ticho, a pak se to stalo. Přišel Marky Ramone, řekl "Ahoj, díky, že jste tu, cením si toho," odešel k bicím, a začalo peklo jak ze sedmdesátého devátého - "Now take it Dee Dee!" "Einz zwei draj fír" :

Aura Markyho Ramona je neskutečná. Je to člen rokenrolové síně slávy, vítěz Grammy, legenda punk rocku a jeden ze zakladatelů celého hnutí, který v životě zahrál už víc než 5000 shows a furt nehodlá přestat. Celý koncert seděl v jedné póze, lehce přikrčený, strnulý, soustředěný jako tenkrát. Neměl potřebu se předvádět, ani nikomu něco dokazovat, udělal asi tři přechody během 32 songů. Říkal jsem si, to umím taky, do doby, než jsem si všiml, že jediné, čím hraje, jsou jeho zápěstí, nenamáhá si ruce a v klidu tak vydrží nátřesk hodně rychlých věcí bez přestávek. Uvědomte si, že je mu skoro 60. Přísahám,že se ani nezapotil. Já bych se po těch věcech plazil po zemi. Vstal, přišel k mikrofonu, řekl, že děkuje, že si toho váží a odešel. 

Došlo mi, jak se pozná mega talentovaný člověk a rocková legenda = nejedná se o dementy typu Guns and Roses, kteří o sobě mají furt potřebu mluvit, padají ožralí z pódia nebo jsou tak sjetí, že tam ani nedojdou, a lidi pak po nich musí házet piva. Marky moc nemluví, je spíš plachý, nedělá frajera, že byl na začátku toho, kdy Clash srali do trenek, když Ramones začli hrát. Přitom by toho frajera dělat mohl. A mohl by být nesnesitelně náročný idiot jako půlka punk rockových kapel, které máte problém dostat z hotelu na stage. Marky byl dostupný, bavil se pak s lidma, žádná ochranka, security celkově nebyli přítomní,. prostě náčelník pohodář. Zahrát 32 songů bez jediné pauzy je známka zvěřiny, to vám řeknu jako člověk, který má tendenci za bicíma omldít  po 11(dvakrát pomalejších) písničkách.

Jediná věc, která mne mrzela, je, že přišlo poměrně málo lidí. Asi dvě stovky a sál byl poloprázdný (přičemž asi třetina seděla na židlích jak v divadle, WTF??). Jak jsem řekl, v jiných městech a státech se vyprodaly stadiony. To jen potvrzuje, že pensylvánští jsou smradlaví křupani, stejně jako ty jejich lokální předkapely, co pak mají ještě tu drzost nabízet merchandise. Ti, co došli, si to užili. Není nic dojemnějšího, než vidět staré chlapy pogovat, narážet do nových, mladých, Ramones fans, a brečet štěstím u songů, které jim připomněly mládí v koženejch bundách. Bylo mi ctí. Gabba gabba, hey!