Království v Království bez alternativ II.

__Druhá část reportu z válečné zóny Newark, New Jersey

Včera v noci jsem se vrátil na college. Má mise v Newarku oficiálně skončila, a já dnešek strávil děláním ničeho a rekapitulací dojmů. Všiml jsem si, že mi už teď ta "práce" chybí, což jakoby jedno z dětí vytušilo a napsalo mi při záveřečném popisování triček "stay strong, stay strong at school..", což je docela message na 7 letého kluka. 

Celkově mi ten poslední den došlo, že ty děti jsou už v 7 letech neskutečně empatické a mnohem vyspělejší než děti co jsem viděl doposud. Brutální talent byl k vidění všude  - poslední den jsem zmerčil toho osmiletého dýdžeje, o kterém jsem si myslel, že se dostal za ty gramce omylem, a chtěli jsme ho s vedoucíma dát pryč. Do té doby, než zaskrečoval a s fejdrem si pohrával jak pán. Dodatečně se k němu ještě přidal neménně talentovaný MC, který ho neustále hajpoval a nutil dav 8 letých na parketu dělat různé věci - aka "Umí tohle vaše dítě?" Vzpomněl jsem si, že jsem v 7 letech tak maximálně brečel, že neumím nakreslit pěkné Ř a čuměl do zdi. Nebudu tady popisovat taneční expresionismus v podání sedmiletých holčiček, které by už teď rozebraly většinu bílých holek. Nevím, kde se to v nich vzalo, ale bylo to naprosto sladěné s beatem, kreativní a velmi sebejisté.

V druhé půli týdne jsem se stal group leaderem 7 letých. To znamená, že jsem s jejich skupinou strávil nejvíce času a dostali se mi nejvíce pod kůži. Nebylo to vždycky úplně v pohodě - jako onehdá, když se mi vyfackaly navzájem dvě holčičky kvůli hádce o lepší účes. Došly mi slova při dělech, za které by se nemusel stydět teenager. Podařilo se mi to sice zastavit, ale už se mi tolik nedařilo vysvětlit důvody, proč se takhle neřeší konflikty mezi lidma. Jedna argumentovala, že takhle to tady chodí, a ta druhá řekla, že je takhle zvyklá odpovídat klukům, kteří ji hodně šikanujou ve škole. Zkus pak postuláty o humanitě. Nakonec jsem usoudil, že bude lepší věnovat se nápravě útočníka, malé černé muslimské holčičky, která to započala, a jak jsem se jal vysvětlování, dostal jsem dělo taky s konstatováním, že jí nemám rád, protože je jsem bílý a ona je muslimka. Když jsem se pak pokoušel vysvětlovat, že to tak není, a přišel jsem pomoct komunitě jako celku, rozbrečela se mi za zády první holčička, protože se prý věnuju lidem, co jí ubližujou. Ufff. Už ani nevím, co jsem říkal, ale nějak se mi pak podařilo je přivést na kreslení a byl klid.

Jako dobrovolník jsem podstoupil hodně testování a mind games ze strany dětí, a ne vždy byla odpověď či pravidlo řešení situace po ruce. Nicméně, nikomu jsem nedal peníze, žvýkačky, ani jídlo, jak jsem byl často dotazován. Jídlo byl nejcennější artikl, a jednou když mě dítě vidělo s musli tyčinkou, musel jsem jí hodit do koše a říct, že jsem jí našel shnilou venku, protože by to mělo nedozírné následky na ostatní děti.

Na stěnách klubu je klišé přísloví "Respekt nepřichází sám od sebe, ten si musíš vydobýt." Funguje to tam hodně a dobrovolník začíná na začátku týdne navazováním očního kontaktu a snahy zapřást rozhovor. Naštěstí až asi na jednoho člověka ("Are you British?") si nikdo nevšiml mého evropského přízvuku, a tak jsem moc nemusel vysvětlovat. A i kdyby, měl jsem připravený scénář o mém původu, a jak mi záleží na komunitách v Americe, a jak je dobré studovat a cestovat a poznávat svět, protože svět nekončí v Newarku, a člověk si může vybrat fajn místo k životu. Takže, první dny jsem zkoušel rozhovory a cool pozdravy. Od starších kluků jsem se dočkal maximálně pokynutí hlavou, přičemž u malých dětí jsem bodoval okamžitě, protože jsem dost vysoký na nošení dvou a více lidí jejich věku na zádech. Ve středu večer jsem si nějaký respekt zjednal streetballem a vytřískáním tří borců ve věku 10-12, kteří toho dost nakecali, jsem začal rozdávat high fives a stal se vyhledáváným respektovaným soupeřem pro Mortal Kombat a jiné hry, ve kterých se karta sice obrátila a já většinou dostal hroznou, ale i tak mi to jméno už tak nějak zůstalo. 

Naučil jsem se tam být trpělivý skrz objevení faktu, že ty 4 hodiny denně, kdy dám těm dětem svou celistvou pozornost jsou hojně odměněny - do čtvrtku mi 4 holčičky začaly říkat "daddy" a při úkolu namalovat svou rodinu dvě z nich nakreslily tátu jako vysokého bělocha s delšíma blond vlasama (wtf) a modrým tričkem "Andre" či "Amdre". Co mě zarazilo bylo, že některé se taky namalovaly jako bílé holky s modrýma očima. Trošku jsem se bál, aby to nepřerostlo v touhu být bílá holka jako to uměla popsat Toni Morrison v The Bluest Eyes. Neměl jsem trénink ani připravený monolog na to jak být hrdý na vlastní rasu, a i kdybych ho měl, tak bych nic neřekl, protože zásadní miskoncepce naší mise se odrážela v dojmu některých lidí, že jsme něco jako bílí svatí, co přišli ukazovat morálno a zjednat nápravu. To je vlastně kámen úrazu mnoha dnešních amerických misí ve světě. Já se přišel učit a pochopit, a taky si myslím, že jsem pochopil. Každý člověk má jenom jednu touhu - přežít, a lidi přežívají různými způsoby. Prostředí pak přiklášlí té touze konkrétní rozměry a to, že se lidi v Newarku okrádají a zabíjejí je bohužel jen jedním kanclem toho pudu a dojmu, že ostatní to nezajímá. Proto se domnívám, že dokazováním kolik lidí ve světě jejich problémy zajímájí, je může uklidnit. Toto bylo potvrzeno jak personálem, tak dětma na konci týdne a mě to uklidnilo ještě víc, protože mi moje osobní předešlé "problémy" teď už jen přijdou jako problémky. Dostal jsem si i ven z klubu, a v nejbru, kde jsou tři gangy na jedné ulici, mě nechali na pokoji, protože ví, že pracuješ s jejich dětma. Ta aura funguje.

Rodiče své děti milujou všude stejně. V klubu každý večer kolem 7 brzdí auta a černí rodiče si jdou po rozbitém chodníku pro caparty s dobrým pocitem, že jim byla věnována pozornost, kterou jim v dané situaci dát doma nemůžou. Možná chvilku posedí na tribuně a kouknou, jak dítě porostlo v basketbalu, a možná donesou další malý balíček čipsů za padesát centů jako svačinu. Zásadní je, že ho donesou, protože i když je to hodně nezdravé jídlo, pořád je to jídlo.  

What did I know, what did I know

of love´s austere and lonely offices....

PS. Cool fact - dva týdny před náma v klubu dobrovolničil na pár dní Shaq O´Neal, k vidění na fotce níže.