Chtěl jsem tenhle příspěvek napsat ve stylu akademických esejů, kterých jsem za svých pár měsíců v USA musel napsat víc než za těch pár let univerzitování v Čechách - rádoby přínosný, od předjatosti okleštěný, optimistický a velkými-slovy-zapáchající kus hnědého vydutého nic a přece furt něco. Otřu se tak o vše, aby bylo vzrůšo.
Za posledních pár týdnů se ze mě stal expert a fajnšmeka na NYC, kde teď pravidelně trávím víkendy ve čtvrtích, kam turisti nelezou, přičemž mám to štěstí chodit s holkou, jejíž rodiče vyrostli v Bronxu a španělském Harlemu = informace a story z první ruky a poznání toho, jak moc vám lžou v nejrůznějších průvodcích a časopisech s cílem dál prohloubit návyk na strach z druhých lidí a netoliko viditelných komunit. Co se ti stane, když půjdeš sám, bílej, neozbrojenej, vyhukanej klacek něco po dvacítce v noci El Barriem (hledej ve východním Harlemu) ?! Nic. Stejně jako se ti nic nestane po setmění v Ostravě, neříkáš-li si o to. A přece, přece jen se ti může stát úplně všechno. Mě se stalo všechno. S přítelkyní jsme vyrazili do hairsalonu její tety do Queensu, kde jsem opět zářil jako těžká minorita. Mluvilo se převážně španělsky, byla prdel, dostal jsem zadarmo haircut a najíst, což mi začalo po chvilce být nevděčné, a tak jsem se angažoval při pomoci s pokládáním nové pvc podlahy, kterou tam ten den navezli. Společně jsme udělali přes půl místnosti během chvilky, dostal jsem zase zadarmo najíst a byl s vděkem přizván na léto pracovat jako handyman. Vypadá to, že moje španělština pokvete. Tady se mi vybavujou slova mého dobrého kamaráda Jendy Vydráře o tom, jak se nechat ocenit druhýma lidma "Snažím se nebýt čuák," (to r mi vypadlo jakoby náhodou). Funguje to náramně.
Pozdravy z Queensu. Dole i něco z Empire State Building pro srovnání, haha.
Pozdravy z Queensu. Dole i něco z Empire State Building pro srovnání, haha.
Zdůrazňování tvojí osobní bezpečnosti je v USA fascinující. Lidi už si nepřejou pěkné svátky, ale SAFE svátky. Moje okno v pokoji jde pootevřít jen na cca dvacet centimetrů kvůli SAFETY důvodům. Někomu se v minulosti podařilo prej totiž si to pustit na krk, když vyjreal z okna. Génius, voe. Kvůli jednoho člověka si už nikdo na kampusu nemůže otevřít okno. V rámci svojí bezpečnosti bys měl sem tam i donášet na ostatní spolužáky skrz spolužáky, kteří jsou k tomu vyvolení (takzvaní RA-resident advisors aka poradce pro věci soužití v komunitě aka práskači). Tady jejich skromnej letáček podporující tě k zpovědi hovoří za mnoho. Včera se mě jeden spolužák zeptal, co budu dělat o víkendu. Říkám "španělskej Harlem a potulka". Zkřivil hubu a šel. Moc čumí na filmy. Moje oblíbené situace vznikají při nákupech ve velkých marketech, kde lidi těžce znervózní a začnou opakovat "excuse me, excuse me," když kolem nich projedeš s košíkem míň než na dva metry. Často je to úplně prázdná alej s regálama a oni si to stejně musí říct alespoň jednou.
Mistrné zpracování je tady v prevenci potencionálních hajzlovin. Každá univerzita má svoji vlastní policii (Campus SAFETY) s bouchačkama, která často někoho sebere za veřejné ožralství, a třeba na hajzlíkách jsem si ve škole chtěl umejt ruce a kohoutky nešly pustit naráz, takže jsem si vždycky jednu ruku musel udržet suchou, abych se byl schopnej umejt (slouží to jako zamezení pokusu vytopit školu v záchvatu agónie).
Včera jsem opět halucinoval ve škole při debatě o americké auto kultuře, kde auto hraje v každé rodině galaktickou roli. Bez auta se ani nevysereš. Učitelka tvrdí, že je to individualismus a snaha být sám, a vyhnout se co nejvíce lidem. Všechno, ale naprosto všechno co si jeden představí, je v Americe na drive in způsob. Viděl jsem drive in kina, obrovský fast foody, frančízy a dokonce i banky. Spíš než individualismus bych to nazval bejt línej jak tři svině. Nejlepší zakončení hodiny věnované globálním ekonomickým problémům, znečištění ovzduší a neudržitelnosti přírodních zdrojů, kde 70 minut strávíme diskuzí proč je pro planetu nepřijatelné, aby byl někdo tak línej a jezdil pár minut do školy autem, namísto školního busu, kterej tě zaveze všude a je zadarmo, je když si pak každej sedne do svý káry a jede si koupit french fries. Matt, teplákovej hrdina z mých předešlých kapitol, na chodbě prohlašuje, že busem jezdit nebude, protože to tam smrdí.
Insight: První McDonald´s drive in pobočka byla otevřená v Dallasu roku 1921. Do roku 1965 jich bylo 700 po celých Státech.
Je libo drive in banku a nezvedat prdel z auta?
Další srandovinka a největší omyl je si myslet, že USA oplývají variací výrobků (péřová černá bunda nesehnatelná, stejně jako ponožky s obrázkem) a hodně alternativama jak podle sebe žít. Přirovnal bych to k existenci dvou základních citoslovců které Američan používá pro dvě zásadně odlišné situace - "Awwww!" (pro něco velice hezkého, na hranici kýče - koťata s velkýma očima, dojetí, empatie) a "Ewwww!" (něco baky bak škaredého, zápach, kečup na triku atd.) Bipolární percepce světa se promítá velmi velmi velmi, jak jsem vypozoroval z rozhovorů. Buď máš ty love a jsi awww, nebo nemáš a jsi lazy bum a jsi ewwwww. Buďto jsi demokrat, anebo republikán, pro-life či pro-choice v otázce potratů, fanda Lennona nebo McCartneyho, mažoretka a oblíbená, nebo granade (a chick who is not ugly but is not hot at all. Kinda of less then average. Used many times by the male and female cast of the jersey shore) a neoblíbená, fanda Giants nebo Eagles, bro či nerd. Ta šedá zóna někde mezi tím je pro hipstery (ti, co se nezajímájí o hlavní proud kultury; slovo nabralo pejorativního významu v posledních letech).
Situace: Žeru si v kantýně, projíždím hudbu na svým ZEN CReative 16 GB za 800 KČ z Aukru, přičemž se mě někdo neustále dotazuje, jestli je to nový Ipod a jaktože je tak malej a cute. Později už jen poslouchám, že když to není Ipod, tak se to dozajista musí hodně kazit. Ach.
Někdy i zlobím. Na obrázku má noha při hymně jako symbol vzdoru a neochotě se postavit a dát si ruku na srdce /příkazem/ před basketbalovým mačem.
Mistrné zpracování je tady v prevenci potencionálních hajzlovin. Každá univerzita má svoji vlastní policii (Campus SAFETY) s bouchačkama, která často někoho sebere za veřejné ožralství, a třeba na hajzlíkách jsem si ve škole chtěl umejt ruce a kohoutky nešly pustit naráz, takže jsem si vždycky jednu ruku musel udržet suchou, abych se byl schopnej umejt (slouží to jako zamezení pokusu vytopit školu v záchvatu agónie).
Včera jsem opět halucinoval ve škole při debatě o americké auto kultuře, kde auto hraje v každé rodině galaktickou roli. Bez auta se ani nevysereš. Učitelka tvrdí, že je to individualismus a snaha být sám, a vyhnout se co nejvíce lidem. Všechno, ale naprosto všechno co si jeden představí, je v Americe na drive in způsob. Viděl jsem drive in kina, obrovský fast foody, frančízy a dokonce i banky. Spíš než individualismus bych to nazval bejt línej jak tři svině. Nejlepší zakončení hodiny věnované globálním ekonomickým problémům, znečištění ovzduší a neudržitelnosti přírodních zdrojů, kde 70 minut strávíme diskuzí proč je pro planetu nepřijatelné, aby byl někdo tak línej a jezdil pár minut do školy autem, namísto školního busu, kterej tě zaveze všude a je zadarmo, je když si pak každej sedne do svý káry a jede si koupit french fries. Matt, teplákovej hrdina z mých předešlých kapitol, na chodbě prohlašuje, že busem jezdit nebude, protože to tam smrdí.
Insight: První McDonald´s drive in pobočka byla otevřená v Dallasu roku 1921. Do roku 1965 jich bylo 700 po celých Státech.
Je libo drive in banku a nezvedat prdel z auta?
Další srandovinka a největší omyl je si myslet, že USA oplývají variací výrobků (péřová černá bunda nesehnatelná, stejně jako ponožky s obrázkem) a hodně alternativama jak podle sebe žít. Přirovnal bych to k existenci dvou základních citoslovců které Američan používá pro dvě zásadně odlišné situace - "Awwww!" (pro něco velice hezkého, na hranici kýče - koťata s velkýma očima, dojetí, empatie) a "Ewwww!" (něco baky bak škaredého, zápach, kečup na triku atd.) Bipolární percepce světa se promítá velmi velmi velmi, jak jsem vypozoroval z rozhovorů. Buď máš ty love a jsi awww, nebo nemáš a jsi lazy bum a jsi ewwwww. Buďto jsi demokrat, anebo republikán, pro-life či pro-choice v otázce potratů, fanda Lennona nebo McCartneyho, mažoretka a oblíbená, nebo granade (a chick who is not ugly but is not hot at all. Kinda of less then average. Used many times by the male and female cast of the jersey shore) a neoblíbená, fanda Giants nebo Eagles, bro či nerd. Ta šedá zóna někde mezi tím je pro hipstery (ti, co se nezajímájí o hlavní proud kultury; slovo nabralo pejorativního významu v posledních letech).
Situace: Žeru si v kantýně, projíždím hudbu na svým ZEN CReative 16 GB za 800 KČ z Aukru, přičemž se mě někdo neustále dotazuje, jestli je to nový Ipod a jaktože je tak malej a cute. Později už jen poslouchám, že když to není Ipod, tak se to dozajista musí hodně kazit. Ach.
Někdy i zlobím. Na obrázku má noha při hymně jako symbol vzdoru a neochotě se postavit a dát si ruku na srdce /příkazem/ před basketbalovým mačem.
Happyend. Přes všechny ty náhledy na americkou kulturu, kterou se snažím přinášet z první ruky a v neotesané formě, se nezdá, že by na mě někdo vrčel, i když jsem se minulý týden ve třídě dozvěděl, že asi trpím nemocí, která je tady už věky = Eurocentrism, the theory that European culture is superior to other cultures. Dokonce mi na Valentýna neznámé ženstvo pověsilo na dveře následující. Awwwww!
No comments:
Post a Comment