Před odjezdem do USA doporučuji shlédnout dokumenty od Michaela Moora, nejkritičtějšího žijícího Američana, a to především pro přesné vyobrazení interakcí s lidma. Tato svatá čtveřice filmů z jeho produkce by měla usnadnit váš počáteční kulturní šok. Některé z nich jsem viděl teprve nedávno, a wow, sedí to.
http://www.csfd.cz/film/91212-big-one-the/
http://www.csfd.cz/film/44726-bowling-for-columbine/
http://www.csfd.cz/film/116848-fahrenheit-9/
http://www.csfd.cz/film/226756-sicko/
Mortal Kompot, aneb smrtící zářez stereotypům, kolo první
http://www.csfd.cz/film/91212-big-one-the/
http://www.csfd.cz/film/44726-bowling-for-columbine/
http://www.csfd.cz/film/116848-fahrenheit-9/
http://www.csfd.cz/film/226756-sicko/
Mortal Kompot, aneb smrtící zářez stereotypům, kolo první
Za pomocí populární fráze "Američani jsou tlustí, hloupí a povrchní," dneska vytvořím několik modelových situací, na kterých se pokusím vysvětlit, jak to vidím; popřípadě co pravdy bych na tvrzení nechal.
1. Tlustokřižáci na lovu
1. Tlustokřižáci na lovu
Ano, tlustota je v Americe k vidění. Ano, lidí mají rádi hamburgery a french fries. Ano, obraz tlustých američanů se v Evropě často démonizuje skrz média (a co ne?). Ne, tlustota není všudypřítomným elementem jako v Čechách, spíš dosahuje u míň jedinců vícero extrémnějších forem (jinými slovy - pouhou procházkou po ulicích nepotkáte toliko tlustých jako u nás). Amíci jako národ mající neustálý strach o to, co by o tom či onom řekli sousedi a co by mohlo být "příliš", si z valné většiny potrpí na to, jak vypadají (opět, bráno ze vzorku lidí, které jsem potkal). Můžu s klidem říct, že mí vrstevníci jsou málokdy tlustí, ba naopak, jsou velmi atletičtí. Univerzita má x školních sportovních týmů (basket, fotbal, americkej fotbal, cokoliv si vzpomenete), vlastní novou OBROVSKOU posilku, která je zadarmo, a taky je tady onen zákon, kterej vám striktně brání v pití dokud vám není 21. Nejvíc peněz teče do sportovních facilit a mančaftů. Logicky - co vám zbývá na kampusu dělat, když půlka kámošů jsou nevyvinutí pitomečci, co chcou hrát hakisak, a ta druhá masivní zadáci z fotbalovýho týmu. Řešení= Jdete do posilky s nima a nechcete být looser nebo gej (pato, když se bavíte s Hispáncema).
Vezměme, že pivo začnete pít jak váš fotr až někdy po dvacítce - to vám nechává dost prostoru na to, abyste si vybudovali solidní figuru, vstoupili do armády (která proplácí školné všem, co narukují; nechá vás tak bez dluhů, zato s možností odvelení do Iráku) nebo hráli zmíněný fotbal, kde vám zaručeně tohle vytlučou z hlavy, protože správní chlapáci tady přece alkohol nepijou. Říká se vtipem - zabíjet můžete v USA od 18, pít až od 21, něco na tom bude.
Vezměme, že pivo začnete pít jak váš fotr až někdy po dvacítce - to vám nechává dost prostoru na to, abyste si vybudovali solidní figuru, vstoupili do armády (která proplácí školné všem, co narukují; nechá vás tak bez dluhů, zato s možností odvelení do Iráku) nebo hráli zmíněný fotbal, kde vám zaručeně tohle vytlučou z hlavy, protože správní chlapáci tady přece alkohol nepijou. Říká se vtipem - zabíjet můžete v USA od 18, pít až od 21, něco na tom bude.
Někdy později se to změní, stejně jako se to změní v Čechách, když si vypěstujete návyk chodit po práci na jedno. Pak se taky může stát, že budete dalším z těch, co v obchoďáku musejí jezdit na elektrických kolečkových křeslech, protože jsou tak tlustí, že je bolí chodit. Nejdřív mi těch lidí tady bylo dost líto, a to do doby, než jsem slyšel, jak o své tlustotě mluví jako o nemoci, která je postihla, a že si nemůžou pomoct, ale systém je diskriminuje, protože dává spoustu dobrejch věcí vysoko na regály, aby na ně z křesla nemohli došáhnout. To pak teprve přichází deprese a touha žrát Haribo.
Jediný kdy převzatý obrázek na mém blogu vám přiblíží život 250 kilového křižáka při plavbě Walmartem
Pakliže jste tlustí už zamlada, byť z vašeho odporu ke sportu (nepravděpodobné v USA), či nemoci (taky nepravděpodobné) či přirozené touze po sladkém (řekněte ne, když i ve velkoobchodě pro domácí práce nikdy nechybí obří stojan s bonbóny, čokoládou a klasickou sestavou drinků - Sprite, Pepsi, Pepsi DIET (seriously?), Brisk, Getorade, Mountain Dew), pravděpodobně máte za sebou už několik levelů pekla ze střední školy, kde se zmrdečnost projevuje asi nejčastěji. Mladí Američani nikdy, nikdy neútočí o samotě. K tvorbě zla a posměchu je potřeba vždy alespoň dvou a více (viděno a slyšeno nedávno ve školním autobuse, kde se i nej. kamarád tlustého kluka umí změnit v klasického zmrdečka "You can always say no to the cake, Ian. Cake´s not mandatory, hahahaha.") Tohle všechno má ale i dobrou stránku - po všech těch žalobách obézních lidí co nadávali, že nevěděli, že Big Mac je udělá tlustými, musí ze zákona obsahovat každý produkt kalorické tabulky a gramáž, což je příjemně přehledné a osvěcující. A navíc, pokud jste mladí a tlustí a hrajete fotbal, tak automaticky nejste tlustí, nýbrž nadupaní a silní borci. Moje rada: Infiltrujte fotbalovej tým, hodně řvěte, mlaťte se do hrudníku, zbytek se vsákne.
Insight: Walmart je nejpříjemnější místo na nákup hlavně na Thanksgiving, kdy při Black Friday ceny klesnou až o 90% (jakože), a lidi stojí od půlnoci do půlnoci ve frontách, přesvědčení, že se to vyplatí a že ušetřili. Fest. Pořídil jsem pár fotek onoho šílenství, ale neodvážil se nic kupovat, protože si tam rodinky dávaly do držky kvůli dětským autodráhám.
2. Banda lachtanů
Modelová situace: býti mimo jakožto odnož sociální lachtanovosti aka ten, co si chtěl hrát s červeným balonem v nádrži, ale skončil v moři, sám . Vyrůstání v Americe je naprosto jednobarevné, ať si každý říká, co chce. V rodinách, kam jsem zavítal to vypadalo pokaždý stejně - dům, před domem možná basketbalový koš na cestě do garáže, možná gril na dvorku. Domy zřetelně oddělené trávníky od sebe navzájem. Ptám se, kde si tu děcka chodí spolu hrát. Nechodí. Nebydlíš-li v masivně velkém městě, kde tě ale rodiče stejně ven nepustí (jsi-li bílé dítě ze střední třídy), žiješ tu druhou variantu - předměstské nalinkované nic. Chodí to tak, že když se chceš seznámit s ostatníma dětma, musíš jít buď v neděli do kostela (bez prdele), vstoupit do nějakého klubu typu skaut, nebo dělat sport. Nikdo nepustí svoje dítě jen tak na ulici si hrát s někým cizím, protože je to nebezpečné (neidentifikovatelný muž nejasného původu je na každém rohu připravenej vám odnést dítě). Nejdřív je třeba navázat formální kontakt, pak si rodiče zavolají, pochválí si navzájem potomstvo, a až potom pustí jednoho z capartů k vám domů, kde se pravděpodobně bude hrát Xbox nebo čumět. Žádná legranda v podobě běhání po městě, zvonění na zvonky, čorky, bitky se slabšíma, cigára v altánku, první pivo ve čtrnácti a blití, jak to známe z východu Evropy.
Na obrázcích předměstský dům mého amerického kamaráda, kam jsem byl pozvaný si hrát na Den Díkůvzdání
Musím to dál rozepisovat, nebo je pointa zřetelná? Když nejsi zvyklý na kolektiv a přežívání v něm, těžko se to učíš jako dospělej člověk. Opět existují jen dva možné scénáře : buď tlačíš na pilu moc a seš divnej (nejspíše seš už známej stalker) nebo vůbec (jen tak se plahočíš, něco mumláš, máš doma třicet koček) a jseš ještě divnější. Znám oba extrémy - tu třeba James, 20 let, pokaždé začíná naše krátké rozhovory "Tak jak se cítíš v novém semestru?" A když se cítí tématicky zahnán do kouta, používá tuto větu pro zvrácení rozhovoru či jeho rychlé ukončení. Nikdy se nesměje, nikdy se mi nedívá do očí. Mluví jako vyhaslý padesátník, přesto s imidží správňáka, co mu utekla žena a vzala sebou všechny kreditky.
Jako neameričan se časem zaručeně dostanete do bodu, kdy vás začne srát otázka "How you been?" Respektive kladná reakce, která se na otázku očekává. Akt samotný mě velice fascinue. Domnívám se, že jde o lingvistický přežitek nulové povahy a významu, a s kamarádem nyní rozjíždíme vlastní výzkum, jež spočívá v pravdivé reflexi, kdykoliv je otázka položena. Snažíme se zachytit výstup a možná trochu uvědomit dotazo-tvůrce o nesmyslnosti jeho počínání.
Klasická situace jeden na jednoho: Oni "Hey, how are you today?" Já "Fucked up, feelin like shit." Dotyčný odchází, hledí, či za chůze odvětí "Well, I´m sorry to hear that," jako kdyby se jim vzal kus jejich oblíbené planety. Ale není sorry, sorry je další prázdný futrál. Že jste byli úspěšní poznáte až pokud sami vymyslí další větu, která neobsahuje slova well, sorry, fine, good, či oplývá nezvyklou intonací, která naznačuje zájem o zapletení rozhovoru. Jak se rozplynu, až v Čechách uslyším "stojí to všecko za hovno..." Ach.
3. Povrchní?
Modelová situace Superbowl. Včera byl SuperBowl. Domníval jsem se, že tam jde o fotbal. Všude plakáty, ať jdu se spolužákama kouknout na velkoplošnou projekci. Že prej budou hot wings, drinky (Sprite, Pepsi, Pepsi DIET, Brisk, Getorade, Mountain Dew), sranda a ták. Víc než fotbal jsem však potkal publikum natěšené na nejnovější reklamy (wow, tuhle jsem ještě neviděl, cool!), které se pak dokonce zpětně hodnotí zasláním sms a soutěží v popularitě (wtf). Na cca minutu fotbalu připadá dvacet minut reklam. V půlce zápasu vystoupila Madonna, "kapela" LMAO (Lmao - v překladu Smíchy se můžu posrat) a Nicki Minaj. Fejsbuky mých amerických přátel zalily statusy, kdo je jak pitomě oblečenej a že Madonna vypadá zase jako stará šlapka. Později jsou tito obviněni ženským osazenstvem sociální sítě ze sexismu, rasismu a ageismu (víra, že se staroba více a rychleji projevuje na ženách). Odešel jsem, když Obři z Njů Jorku dostávali na prdel od Patriotů z Nový Anglie 11 ku 9 (nátřesk) a už se raději nevrátil. Odkráčel jsem s kolegou do baru, kde nás přátelsky pozdravila nalitá Katie, mimochodem přebornice Pensylvánie v přespolním běhu, a před dvěma týdny vyhlášená atletickou hvězdou college. Doufal jsem, že se nebudeme muset bavit o SuperBowlu, ale Katie ví co a jak, takže neztrácela čas, přitáhla mě k sobě, řekla, že je super, že mě vidí; posléze provedla totéž kolegovi, načež se kousla do rtů a požádala nás o švédskou trojku. Očividně je obraz Evropanů v Americe vztažen k jakési promiskuitě. Nejdřív jsem se zdráhal Katie odpovědět a ona říkala, že je to moc milý, že jsem z ní takhle nervózní. Nakonec se k ní nakláním a říkám, že se domnívám, že si zaslouží něco lepšího. Ona naléhá, abych jí řekl co. "Kluka,kterej tě bude mít rád," a jde se pryč. Myslím, že to Katie nepochopila, protože ještě chvíli převracela obličej, než se vrhla vstříc další skupině jinochů u vedlejšího stolu.
Insight: Slyšel jsem dohadovat se několik bílých mužů, zdali černý holky "voněj" bílejm hochům jinak. Odpověď je ano, je to pravda. Nabízím důkaz místo slibů. A tady bych to asi pro dnešek utnul. Díky za pozornost
Jediný kdy převzatý obrázek na mém blogu vám přiblíží život 250 kilového křižáka při plavbě Walmartem
Pakliže jste tlustí už zamlada, byť z vašeho odporu ke sportu (nepravděpodobné v USA), či nemoci (taky nepravděpodobné) či přirozené touze po sladkém (řekněte ne, když i ve velkoobchodě pro domácí práce nikdy nechybí obří stojan s bonbóny, čokoládou a klasickou sestavou drinků - Sprite, Pepsi, Pepsi DIET (seriously?), Brisk, Getorade, Mountain Dew), pravděpodobně máte za sebou už několik levelů pekla ze střední školy, kde se zmrdečnost projevuje asi nejčastěji. Mladí Američani nikdy, nikdy neútočí o samotě. K tvorbě zla a posměchu je potřeba vždy alespoň dvou a více (viděno a slyšeno nedávno ve školním autobuse, kde se i nej. kamarád tlustého kluka umí změnit v klasického zmrdečka "You can always say no to the cake, Ian. Cake´s not mandatory, hahahaha.") Tohle všechno má ale i dobrou stránku - po všech těch žalobách obézních lidí co nadávali, že nevěděli, že Big Mac je udělá tlustými, musí ze zákona obsahovat každý produkt kalorické tabulky a gramáž, což je příjemně přehledné a osvěcující. A navíc, pokud jste mladí a tlustí a hrajete fotbal, tak automaticky nejste tlustí, nýbrž nadupaní a silní borci. Moje rada: Infiltrujte fotbalovej tým, hodně řvěte, mlaťte se do hrudníku, zbytek se vsákne.
Insight: Walmart je nejpříjemnější místo na nákup hlavně na Thanksgiving, kdy při Black Friday ceny klesnou až o 90% (jakože), a lidi stojí od půlnoci do půlnoci ve frontách, přesvědčení, že se to vyplatí a že ušetřili. Fest. Pořídil jsem pár fotek onoho šílenství, ale neodvážil se nic kupovat, protože si tam rodinky dávaly do držky kvůli dětským autodráhám.
2. Banda lachtanů
Modelová situace: býti mimo jakožto odnož sociální lachtanovosti aka ten, co si chtěl hrát s červeným balonem v nádrži, ale skončil v moři, sám . Vyrůstání v Americe je naprosto jednobarevné, ať si každý říká, co chce. V rodinách, kam jsem zavítal to vypadalo pokaždý stejně - dům, před domem možná basketbalový koš na cestě do garáže, možná gril na dvorku. Domy zřetelně oddělené trávníky od sebe navzájem. Ptám se, kde si tu děcka chodí spolu hrát. Nechodí. Nebydlíš-li v masivně velkém městě, kde tě ale rodiče stejně ven nepustí (jsi-li bílé dítě ze střední třídy), žiješ tu druhou variantu - předměstské nalinkované nic. Chodí to tak, že když se chceš seznámit s ostatníma dětma, musíš jít buď v neděli do kostela (bez prdele), vstoupit do nějakého klubu typu skaut, nebo dělat sport. Nikdo nepustí svoje dítě jen tak na ulici si hrát s někým cizím, protože je to nebezpečné (neidentifikovatelný muž nejasného původu je na každém rohu připravenej vám odnést dítě). Nejdřív je třeba navázat formální kontakt, pak si rodiče zavolají, pochválí si navzájem potomstvo, a až potom pustí jednoho z capartů k vám domů, kde se pravděpodobně bude hrát Xbox nebo čumět. Žádná legranda v podobě běhání po městě, zvonění na zvonky, čorky, bitky se slabšíma, cigára v altánku, první pivo ve čtrnácti a blití, jak to známe z východu Evropy.
Musím to dál rozepisovat, nebo je pointa zřetelná? Když nejsi zvyklý na kolektiv a přežívání v něm, těžko se to učíš jako dospělej člověk. Opět existují jen dva možné scénáře : buď tlačíš na pilu moc a seš divnej (nejspíše seš už známej stalker) nebo vůbec (jen tak se plahočíš, něco mumláš, máš doma třicet koček) a jseš ještě divnější. Znám oba extrémy - tu třeba James, 20 let, pokaždé začíná naše krátké rozhovory "Tak jak se cítíš v novém semestru?" A když se cítí tématicky zahnán do kouta, používá tuto větu pro zvrácení rozhovoru či jeho rychlé ukončení. Nikdy se nesměje, nikdy se mi nedívá do očí. Mluví jako vyhaslý padesátník, přesto s imidží správňáka, co mu utekla žena a vzala sebou všechny kreditky.
Jako neameričan se časem zaručeně dostanete do bodu, kdy vás začne srát otázka "How you been?" Respektive kladná reakce, která se na otázku očekává. Akt samotný mě velice fascinue. Domnívám se, že jde o lingvistický přežitek nulové povahy a významu, a s kamarádem nyní rozjíždíme vlastní výzkum, jež spočívá v pravdivé reflexi, kdykoliv je otázka položena. Snažíme se zachytit výstup a možná trochu uvědomit dotazo-tvůrce o nesmyslnosti jeho počínání.
Klasická situace jeden na jednoho: Oni "Hey, how are you today?" Já "Fucked up, feelin like shit." Dotyčný odchází, hledí, či za chůze odvětí "Well, I´m sorry to hear that," jako kdyby se jim vzal kus jejich oblíbené planety. Ale není sorry, sorry je další prázdný futrál. Že jste byli úspěšní poznáte až pokud sami vymyslí další větu, která neobsahuje slova well, sorry, fine, good, či oplývá nezvyklou intonací, která naznačuje zájem o zapletení rozhovoru. Jak se rozplynu, až v Čechách uslyším "stojí to všecko za hovno..." Ach.
3. Povrchní?
Modelová situace Superbowl. Včera byl SuperBowl. Domníval jsem se, že tam jde o fotbal. Všude plakáty, ať jdu se spolužákama kouknout na velkoplošnou projekci. Že prej budou hot wings, drinky (Sprite, Pepsi, Pepsi DIET, Brisk, Getorade, Mountain Dew), sranda a ták. Víc než fotbal jsem však potkal publikum natěšené na nejnovější reklamy (wow, tuhle jsem ještě neviděl, cool!), které se pak dokonce zpětně hodnotí zasláním sms a soutěží v popularitě (wtf). Na cca minutu fotbalu připadá dvacet minut reklam. V půlce zápasu vystoupila Madonna, "kapela" LMAO (Lmao - v překladu Smíchy se můžu posrat) a Nicki Minaj. Fejsbuky mých amerických přátel zalily statusy, kdo je jak pitomě oblečenej a že Madonna vypadá zase jako stará šlapka. Později jsou tito obviněni ženským osazenstvem sociální sítě ze sexismu, rasismu a ageismu (víra, že se staroba více a rychleji projevuje na ženách). Odešel jsem, když Obři z Njů Jorku dostávali na prdel od Patriotů z Nový Anglie 11 ku 9 (nátřesk) a už se raději nevrátil. Odkráčel jsem s kolegou do baru, kde nás přátelsky pozdravila nalitá Katie, mimochodem přebornice Pensylvánie v přespolním běhu, a před dvěma týdny vyhlášená atletickou hvězdou college. Doufal jsem, že se nebudeme muset bavit o SuperBowlu, ale Katie ví co a jak, takže neztrácela čas, přitáhla mě k sobě, řekla, že je super, že mě vidí; posléze provedla totéž kolegovi, načež se kousla do rtů a požádala nás o švédskou trojku. Očividně je obraz Evropanů v Americe vztažen k jakési promiskuitě. Nejdřív jsem se zdráhal Katie odpovědět a ona říkala, že je to moc milý, že jsem z ní takhle nervózní. Nakonec se k ní nakláním a říkám, že se domnívám, že si zaslouží něco lepšího. Ona naléhá, abych jí řekl co. "Kluka,kterej tě bude mít rád," a jde se pryč. Myslím, že to Katie nepochopila, protože ještě chvíli převracela obličej, než se vrhla vstříc další skupině jinochů u vedlejšího stolu.
Insight: Slyšel jsem dohadovat se několik bílých mužů, zdali černý holky "voněj" bílejm hochům jinak. Odpověď je ano, je to pravda. Nabízím důkaz místo slibů. A tady bych to asi pro dnešek utnul. Díky za pozornost
No comments:
Post a Comment