Jsou tomu dva týdny, co mi v magazínu The Manuscript, který vychází jednou za rok, otiskli 4 básně reflektující tak či onak moji prozatimní americkou zkušenost. Je nutno konstatovat, že básně povětšinou vznikaly pro hodiny kreativního psaní ze zimního semestru, a nikdy by mě nenapadlo, že se dostanou zpoza stěn učebny (z několika různých, leč čtenáři následně zjevných důvodů).
Aby bylo dále zřejmé, že si v Americe jen nelížu kulky, ohlašuji návrat na slamovou stage po odmlce způsobené syndromem vyhoření a už-jsem-myslel-že-nekonečným zhnusením s místním publikem, rigidní infantilitou, Ježíšem Kristem (kterým se oháněla většina slamerů s nimiž jsem tu měl tu čest), militantím křesťanstvím, a přežvýkanými tématy krize osobnosti a identity aka jsem zneuctěná africká američanka a všichni mě nesnášejí (řekla zmatená slečna z Filipín domnívajíc se, že je černá, protože teď žije v Harlemu.. Jmenuje se Bernadette Zuniga; všichni si ji najděte na fb a veřejně se vyrouhejte na zeď, ať má zas téma), ale to je okej, protože jim teď budu asi čelit (kterýma se ukájel ten zbytek). Přestal jsem věřit, že je komu co předat, když si spoken word autoři popletli se skupinovou terapií. Patos tehdá tekl proudem a lidi se opíjeli.Doufám, že se to teď změní pročež jsem zainvestoval poslední zbytky energie svého ega do teamového slamu. Spřáhl jsem s talentovanou performerkou a společně provedem několik east coast představení básně "The Foreigner and the Historian". Myslím, že se to určitě podaří nahrát a myslím, že to někoho určitě nasere. Naše hlasy zažehnou první vlnu exorcismu co vyšlehá těm šílencům patos z kedluben.
Přistupme tedy k náhledů oněch zmíněných básní. Pro lepší zobrazení si klikněte na každej z obrázků. Ale jen jednou. Pak už si s tím totiž hrajete moc.
No comments:
Post a Comment